Ostropestřec mariánský

Ostropestřec je známou rostlinou - především jako "ten bodlák s bílými fleky na listech". I já si jej takto pamatuji z dětství. Jeden rok rostl kousek od domu a maminka mi důrazně vysvětlila, ať na něj nešlapu, protože bych se poranila.

Letos mi vyrostl jeden skutečně majestátní v zeleninové zahradě, na okraji jednoho ze záhonů. Sledovala jsem s úžasem, jak se přízemní růžice zvětšuje, roztahuje do šířky jednoho a půl metru.

O pár měsíců později se stal ostropestřec jednou z dominant prostoru (spolu s diviznami), rozhodně ale drží prvenství v mé pozornosti. Jeho úctyhodné rozměry mi totiž nedovolují projít pěšinkou a musím záhony obcházet z opačné strany (kde zase bují rukola). A navíc o kousek vedle vyrostl i mohutný srdečník obecný, také rostlina, která po dozrání semen nepříjemně bolí. Takovou uličkou opravdu projít nelze...

Proč to tak je?

Až donedávna jsem si říkala, že "tady někdo opravdu potřebuje pomoci svým játrům". Než jsem se ponořila do tématu důkladněji, abych zjistila, že ve finále o játra možná ani tolik nejde. A že vlastně jde hlavně o mě.

Fyzické účinky

Ostropestřec mariánský je velmi potentní léčivou rostlinou, konkrétně díky silymarinu, flavonoidu obsaženého nejvíce v jemné slupce semen. Běžně se uvádí, že mírní poškození jater, obzvláště po žloutence anebo při zvýšené konzumaci alkoholu a užívání drog. Farmakologické výzkumy této rostliny, které začaly v 60. letech minulého století, to krásně dokládají - silymarin funguje jako prevence destrukce jaterních buněk, podporuje jejich obnovu a také zvyšuje hladinu glutathionu, antioxidantu, který pomáhá játrům zpracovat toxiny (i "vyhořelé" hormony, jak říkám těmto látkám, které játra musejí odbourat poté, co splní svou signalizační funkci).

Ovšem, pokud na ostropestřec budeme nahlížet v kontextu jeho signatury, tradičního a historického využití a zaměříme se i na holistický náhled na fungování organismu, můžeme rozšířit chápání jeho účinků o další sféru.

Játra totiž často nejsou primární instancí, kde problém vzniká, ale jsou ve své funkci znevýhodněna předešlými jevy. Protože jsou zásobována vrátnicovou žilou, přicházející z tenkého střeva, kde probíhají nejsilnější metabolické funkce, je dobré uvědomit si důležitost právě tohoto místa. Právě narušená rovnováha procesů trávení je základem pro obtížnější práci jater - musejí toho totiž zvládat daleko více, než na co jsou běžně připravena, což se v dlouhodobém horizontu může projevit právě sníženou funkcí detoxikace, sníženou produkcí žluči a jejím zhutněním a také úbytkem jaterních buněk.

Ostropestřec na toto přímo reaguje, zároveň ale podporuje procesy zahrnující právě trávení a hlavně - zdravou funkci lymfatické soustavy, obzvláště sleziny, která se na detoxikaci organismu také podílí. Proto tradiční využití ostropestřce (viz. práce Nicolase Culpepera) počítalo právě s účinností na oba tyto orgány.

Snížená účinnost lymfatického oběhu (a odbourávání použitých a poškozených červených krvinek, případných bakterií v krvi a hlavně tvorba B-lymfocitů ve slezině)

výrazně zpomalí a omezí řadu fyziologických procesů, mezi nimi i právě trávení a asimilaci v tenkém střevě. A to pak dále působí jako jistá "těžkopádnost" - v myšlení, emocích, ale i fyzickém projevu. Zhutněním a "povislostí" oblasti břicha a podbřišku, městnáním krve, neprůchodnostmi. A další, na tento stav navazující projevy - hemoroidy, obtíže pánevní oblasti u žen i křečové žily pak celkový obrázek dokreslují.

Ostropestřec může být tedy viděn jako medicína jater a sleziny. A dle zkušeností amerického herbalisty Matthew Wooda jde o medicínu pracující s těmi nejvážnějšími a kritickými stavy. Nejen jaterním selháním, ale právě i s těmi výše popsanými souvislostmi v břišní oblasti.

Emoce!

Z pohledu psychosomatiky (anebo toho zcela tradičního?) je slezina orgánem reagujícím na melancholii, smutek, zármutek - emoce, které se projevují těžkostmi, ustrnutím na místě, nebo třeba obavami z budoucnosti. Jako by se zde emoce usazovaly a ucpávaly ta místa, kde má krev (život) proudit, kde rovněž vzniká schopnost bránit se, pokud je to potřeba (bílé krvinky). A toto zhutnění a zpomalení životního rytmu s sebou logicky přináší omezení hybnosti, stažení svalů, zatuhnutí fascií, a tedy zpomalení lymfy, detoxikace organismu i jeho zásobení živinami.

Pro slezinu je skvělý mimochodem i oman pravý, který je ale vhodný spíše pro osobu, u které stesk, smutek a letargii z nějaké ztráty pevného bodu, domova, srdečního místa vyvolá kromě obtíží trávení, občasné bolesti kdesi za žaludkem i dlouhotrvající zahlenění horních cest dýchacích (s nepěkně táhlým, lepkavým a žlutým hlenem).

Signatura

Ostropestřec se jasně řadí k rostlinám ochranitelského charakteru. Ty trny! Na vnějších okrajích listů, na stoncích i květech dávají jasně najevo, že ublížit takové rostlině není téměř možné. Hrdě se tyčící stonky, mířící přímo k nebi, jsou nositeli kvality sebevědomí, kuráže. Mohutný kořen naopak míří hluboko do země a zajišťuje rostlině výraznou pevnost. A přitom zralá semena padají směrem k zemi jako ultralehké padáčky.

Listy s mléčnými pruhy pak evokují mateřské mléko, extrakt totiž mimojiné zvyšuje laktaci u žen. Dají se jíst (po ostříhání trnů), jsou nesmírně výživné.

Bílé skvrny na listech jsou přisuzovány mateřskému mléku svaté matky (ať si pod tím představíte cokoliv - Marii, Isis, Inannu...), což kvality ochrany, výživy, péče velice zdůrazňuje. Oproti tomu stojí silně jangové, bojové, hrdé a pevné vzezření celé rostliny.

Pokud potřebujete extra silnou podporu v situaci, která je pro Vás hraniční a třeba i život ohrožující, provází vás melancholie a pocit, že nic nezmůžete, že potřebujete pocítit to jemné a pečující, a zároveň ochranitelské a za vás bojující, rozhodně pracujte se silou této rostliny.

Proč mi tedy vyrostl ostropestřec tak velký a na tak (blbém) místě?

Právě vnímání hraniční životní situace je pro mě tématem č. 1. Čelit něčemu výrazně nepříjemnému a zraňujícímu, vnímat úbytek vitality a nemožnost situaci okamžitě vyřešit je vyčerpávající. Moje slezina dostává zabrat neustále, transgenerační trauma ztráty domova, strach o vlastní existenci a vidina nejisté budoucnosti koluje v mých kostech a krvi dost výrazně.

Už nějakou dobu používám extrakt z jiné, velmi bodavé rostliny - štětky lesní. I ona v tomto příběhu působí nesmírně podpůrně, více ale pro funkce opěrné soustavy. A sebevědomí, sebepojetí.

Ostropestřec, i se sousedním srdečníkem, vnímám tedy jako další krok, další fázi nesmírně moudré medicíny, která člověka postrkuje kupředu, v souladu s tím, co potřebuje jeho vnitřní svět. Zaměřenou spíše na orgány spjaté s výrazně likvidačními emocemi (strach, lítost i vztek dokáží likvidovat člověka stejně jako buldozer tropické lesy). Vtipné je, že mi tato informace doputovala do plného vědomí až teď, kdy dozrávají semena. Stihnu je posbírat a věřím, že stihnu ještě i nějakou tu upřímnou konverzaci - s rostlinou takové síly.

Extrakt z ostropestřce mám doma loňský - pokud by vás téma zaujalo, napište mi!

*článek slouží pouze k informačním a vzdělávacím účelům, nenahrazuje lékařskou péči

Více také v/na: Earthwise Herbal (Matthew Wood) / https://starchild.co.uk/ / https://www.herbalreality.com/