Search this site

Příroda vytvořila takové bohatství rostlinných druhů, že každý, skutečně každý může vejít ve spojení s tím "svým". Nalézt ideální kombinaci účinků, konstituční shody, lokálnosti a dostupnosti. A pro ty, kteří to potřebují - rovněž kombinaci spirituálního ladění osobnosti rostliny a člověka. Vysoce citliví, hypersenzitivní lidé tak mohou najít perfektní rostlinnou podporu pro svou jedinečnost. Jednodušeji, avšak stejně obsáhle vyjádřeno: Vždy lze najít rostlinu odpovídající vnitřnímu světu každého člověka. Kdo jsou vysoce citliví / hypersenzitivní lidé? Vysoce citliví lidé, mezi které patřím také já osobně, jsou obdařeni doširoka otevřeným srdcem, které je schopné dávat i přijímat plnou škálu emocí, jak pozitivních, tak negativních. To samo o sobě může být v každodenním životě poměrně vyčerpávající. A pro energetickou integritu takového člověka příliš smělé. Otevřené srdce totiž samozřejmě znamená schopnost empatie, naladění se - ale taky sladění se i s tím, co není moc fajn a možnost prožívat i pocity silného ohrožení. A veškerá emoční síla, spolu s bystrými a na detail orientovanými smysly neustále předávají nervové soustavě velkou míru informací, se kterými se pak musí nějak vypořádat. A nemyslete si, i přemíra pozitivních vjemů dokáže člověka zahltit. Všichni "tělesní kurýři", tedy i neurotransmittery a hormony se po dokončení své práce musejí odebrat k odchodu, nechat ze odklidit. A pokud je jich neustále příliš, je úklidových prací také moc. A pak, samotná činnost nervových buněk, neustálé přijímání a předávání signálů (a kontrola toho, aby signál přešel přesně tam, kam má) je rovněž energeticky náročná. Proto potřebuje mozek, a nejen on, kvalitní výživu a dobré "pracovní podmínky", tedy kromě funkčního zásobování i stejně dobré odklizení a zpracování metabolických zbytků. Ano, být hypersenzitivní je pro tělo neustálým voláním. . po dobré výživě pro dobré kognitivní funkce . a především po funkčním parasympatiku (části nervové soustavy zodpovědné za kvalitní trávení, spánek a uvolnění) Proto vysoce citlivým lidem skvěle sedí takové rostliny, které výše uvedeným nárokům nervové soustavy umějí vyjít vstříc. Rostliny pro hypersenzitvní / vysoce citlivé osoby svízel přítula ~ třezalka tečkovaná ~ meduňka lékařská ~ šišák bajkalský ~ oves setý ~ levandule lékařská ~ chmel otáčivý ~ kozlík lékařský ~ mučenka pletní Ale jsou zde ještě dvě, ryze české a v přírodě hojně zastoupené rostliny, které pro HSP koncentrují síly. S oběma mě pojí několik příběhů a také velké sklenice jejich extraktu. Kopřiva a přeslička. 🌱 Kopřiva dopřeje tělu dokonalou výživu skrze kvalitní proteiny (list jich obsahuje cca 38%) a posílí tělo. Ve formě tinktury kdykoliv v průběhu roku, ve formě čaje pouze na jaře. Je tu ale ještě něco jiného. Kopřiva dopomůže citlivému člověku nastavit si jasné hranice. Uvědomit si svou celistvost (individualitu všech prvků osobnosti), respektovat ji a vědět, kdy už je to, co přichází zvenčí, příliš. A to je jedno z velkých umění, které citlivý člověk potřebuje získat - rozpoznat, kdy už je objem vstřebaného natolik velký, že nervový systém začíná blikat výstražným světlem. Najít svůj ideální způsob zklidnění a nechat všechny vzruchy dosednout, utřídit a zpracovat. 🌱 Přeslička představuje sílu, se kterou jemnost dokáže přetrvat dlouhé věky. Křehkému člověku, který skrze svou neuvědomělou citlivost mnohdy svou jedinečnou sílu ztrácí, pomůže posílit opěrnou soustavu, nesoucí vše ostatní. Kdo víte o svých lámavých nehtech, v nervozitě si kroutíte vlasy nebo máte stále studené nohy....už víte. Křehoučká přeslička předá tělu velkou dávku křemíku nejen pro elasticitu a pevnost vlasů a nehtů, ale pro obecnou soudržnost a pevnost celé opěrné soustavy - té, která nedovolí člověku rozpadnout se na malé kousky. Každé tělo má své nároky a přírodní bohatství je na ně velmi dobře připraveno. Můžete být i vy.

Nenápadná rostlina některých luk, o to větší poklad. Bukvice (nebo čistec) je rostlinou, kterou lidé dřívějšího věku považovali za všelék, nejen tělesný, ale i sahající do hlubin lidské duše. Pojďme se na ni podívat blíž! Bukvice lékařská patří mezi hluchavkovité (stejně jako levandule, bazalka nebo šalvěj) a kromě ní můžete v přírodě potkat i její příbuzné, čistec bahenní nebo hlíznatý. Oba dva (ovšem ten první více) vytvářejí tlusté "michelinovité" oddenky, které se jedí jako brambory. Bíle kvetoucí čistec přímý pak staří Germáni považovali za "herbu sideris", tedy rostlinu fungující úplně na všechno. Proč ale vybírám právě bukvici lékařskou? Mám k ní intenzivně blízko. A díky informacím z rostlinné praxe amerických herbalistů a díky nim i díky vlastním prožitkům s ní. Nebudu se příliš rozepisovat o fyzických účincích, přestože jsou vynikající. Vezmu to zlehka: ~ zlepšuje funkčnost enterické nervové soustavy (té, která se nachází kolem tenkého střeva a říká se jí "druhý mozek") ~ tím navyšuje míru propojení mezi základními instinkty a tím, v jaké kvalitě a kvantitě tyto informace dorazí do mozku - a v jaké kvalitě si s nimi mozek dokáže poradit ~ snižuje krevní tlak, zmírňuje nervozitu usazenou v břiše (ne v žaludku, ale níže) - tedy ono nepříjemné bublání, kručení, plynatost, střevní koliky ~ zvyšuje sílu solaru plexus - tedy schopnosti strávit pocity, nechat je projít a vypustit z těla ven Tahle rostlina mě ale uchvátila díky své síle přivést člověka do plného fyzického bytí. Ne vždycky totiž duše dobře dosedne do těla, sjednotí se s ním a dokáže v něm prosperovat. Stane se (a důvodů může být hned několik), že to vědomě odmítá, nebo si toho vůbec vědoma není. Ať tak či tak, člověk se tak nachází někde napůl - není ani pohroužen do světa éterického, nelítá v povětří, ale ani neprosperuje ve fyzické hmotě. Bývá chabé, slabé, křehké tělesné struktury, na první pohled budící dojem nemoci, neduhu. Zároveň se ale potýká s nízkou psychickou odolností, nechutenstvím nebo problémy s přijímáním jídla, s bolestmi hlavy, snadnou zahlceností, vyhýbavostí. V některých případech může být takový člověk diagnostikován jako neurodivergentní nebo s disociativní poruchou - je odtrhován od sebe sama, nahlíží na sebe z mnoha úhlů pohledu, ale ani jeden mu neodpovídá. Velice těžko si uvědomuje, co vlastně cítí v těle, jakými emocemi je naplněn. Nevnímá se, nedokáže to. Může mít výpadky paměti, nebo si na některou část života vůbec nevzpomínat. Výše uvedené vnímám jako důsledek silného traumatu, které vedlo k natolik vážným změnám v nastavení nervové soustavy a poté také dalších fyziologických okruhů těla, že se člověk stává sám sobě naprosto cizím a neuchopitelným. Zároveň může jít o stav navazující na extrémní a dlouhodobý stres, který člověka dusí, klame, znehodnocuje a vhání do "klece mylných představ", ze které nevidí úniku (a není jej schopen). Bukvice lékařská je rostlinou právě pro tohoto člověka. Umožní mu dosednout do těla, navýšit míru uvědomění si kde je a kým je. Obnoví, nebo zprůchodní cesty pro vzájemnou komunikaci všech částí mozku a enterické nervové soustavy, takže pak člověk dovede lépe reagovat v běžných situacích, dovede si začít užívat život - protože se jej naučí cítit. Bukvice také zlepšuje metabolismus tuků, které jsou nesmírně důležité pro tvorbu neurotransmitterů i pro funkčnost nervové soustavy - tak opět přispívá k tomu, aby celý řídící systém pracovat ku prospěchu těla i jeho subtilních částí. A pozor - stejné účinky s sebou nese i v případě poranění nebo operací hlavy, kdy je svým způsobem narušena integrita této oblasti a dochází (nebo je predikce, že by došlo) k významnému narušení kognitivních funkcí. Bukvice lékařská roste a kvete právě teď. Pro léčebné použití je potřeba sbírat listy ve chvíli, kdy už už začnou rozkvétat květy. Listy nasušit a připravovat z nich nálev (pozor, je hořký a stahující, doplňte jej třeba o růžový jetel, meduňku), nebo si připravte extrakt, naložením listů do kvalitního alkoholu. Právě ve formě extraktu používám bukvici já. Pro sebe a práci se svým osobním traumatem (syndrom opuštěné a odmítnuté dcery, komplikace v materiální formě sebehodnoty), a díky mnoha příběhům dalších lidí také u nich, třeba jako navazující péči přepisu limbického otisku. Pro konzultaci užití nebo jakékoliv dotazy mne kontaktujte...

Cítíte se někdy zcela uvolněně, uvnitř vašeho těla se rozprostírá pocit pohody, zvláštního míru a uvolnění? Pak gratuluji - víte, jak funguje parasympatická část nervové soustavy. Ale vnitřní klid to ještě není. Co je to vnitřní klid? Zapomeňte na obrázek meditace v krásném prostředí, nebo spokojený výraz obličeje během parádního wellness prožitku. Vnitřní klid je schopnost, která se objeví jako důsledek vzájemné spolupráce těla a mysli. Není to cíl, ale umění, které si osvojíte zcela automaticky, pokud věnujete pozornost tělu, emocím, mysli a jejich kvalitě. Jaké rostliny přicházejí vhod? Ty, které podporují tělo ve schopnosti uvolnění, relaxace mysli, odvedení tenze, uvolnění svalového napětí a zároveň ovlivňují regulaci a metabolismus steroidních hormonů. To, co je popsáno v předchozí větě však zahrnuje velké množství konkrétních procesů - od posílení tuchového obalu nervových vláken, uvolnění dýchacích cest, snížení krevního tlaku a tepové frekvence, regenerace enterické nervové soustavy, správná tvorba žluči a její distribuce, kvalitní práce žaludeční tkáně a jiné. Vaše schopnost zdravě čelit tenzi, reagovat na ni a následně opět zdravě přepnout do režimu uvolnění a bezpečí v sobě skrývá dokonalou symfonii tělesných pochodů. A jaké jsou ty, kterým konkrétně vy potřebujete věnovat pozornost vždycky záleží na vašem životním příběhu, koktejlu fyzických, sociálních i psychických vlivů. Níže uvedené rostliny jsou tedy spíše všeobecným vodítkem edukativního charakteru, jak lze s vlastním tělem pracovat. Rozhodně si zde nekladu za cíl předávat léčebná tvrzení, ani pracovat se vzorci "tohle je na to a tamto zas na to." Jak s rostlinami pracovat? Nejsnazším způsobem je popíjení nálevu, 1 - 2 krát denně. Nebo užívání rostlinného extraktu, tinktury, která je koncentrovanější, na druhou stranu ne všechny aktivní látky se při maceraci rostlin zachovají. Proto doporučuji vždy kombinovat obojí. A nezanedbatelný účinek má "obyčejný" kontakt s rostlinami v přírodě nebo na zahradě. Jejich pěstování, starost o ně, sběr, třeba i posezení v jejich blízkosti. Samostatnou kapitolou jsou pak vykuřovadla, která sice nelze ze všech druhů rostlin připravit, ale z bukvice, srdečníku, lípy, meduňky i heřmánku ano. Jejich působení směřuje primárně k vlivu na čichový nerv a limbickou oblast, sekundárně pak na dýchací soustavu a krevní oběh. Při jakémkoliv užívání jakýchkoliv rostlinných preparátů pamatujte na svou jedinečnost - každé tělo má své individuální nároky, cestu. Prakticky to znamená, že délka, jakou bude potřebovat k porozumění tomu, co mu rostlina svými aktivními látkami způsobuje, může být různá. Některé projevy mohou být znatelné takřka okamžitě, jiné budou probíhat spíše "na pozadí" a projeví se krok za krokem, nenápadně. Dává to smysl a uvedu příklad: postupná úleva napětí v oblasti žaludku mu umožní zpracovávat potravu lépe - a to poznáte poměrně rychle. Kvalitnější rozmělnění a příprava tráveniny pak může v tenkém střevě pokračovat harmoničtějším procesem, protože bude v takové kvalitě, s jakou se jeho stěny dokáží lépe popasovat. Postupně se může změnit i kvalita jejich propustnosti, tělo získá z potravy více živin. Na to reaguje i enterická část nervové soustavy, mimo jiné zodpovědná za tvorbu serotoninu, hormonu spokojenosti a dobré nálady. Kdybychom pokračovali dál, dorazili bychom až k možným změnám vzorců chování i reagování v určitých situacích. Vše na základě kvalitativních změn, které probíhají v komplexu těla, navazují jedna na druhou. Vždy se v těle něco děje, dochází k proměnám pohybu, struktur, vlhkosti, tepla a jeho vedení, zásobení živinami a jejich zpracování v jednotlivých částech. To, do jaké míry a jak rychle se tyto proměny znatelně projeví, může být různé. Proto důvěřujte - především svému tělu. Chovejte se k němu jako k nejlepšímu příteli, seznamujte ho s rostlinnými pomocníky a společně utužujte vaše vzájemné vztahy. I to je jedna z cest, po které když se vydáte, vnitřní klid se automaticky přidá.