Představte si, že...
Přesně tento začátek věty je jádrem metody přepisu limbického otisku. Práce s tvůrčí představivostí - imaginací, chcete-li.
Protože všechno to, co si dokážete představit, ve vás vyvolává emocionální odezvu. Váš mozek, obzvláště jeho limbická část se touto citovou reakcí sytí, ukládá ji a dále zpracovává. A to je vlastně vše, tak nějak v kostce.
Vnímáte taky tu nesmírnou zodpovědnost?
A vlastně vztyčený ukazováček s vážnou připomínkou: "pozor na to, co si představuješ - mohlo by se ti to splnit". Proto si dávejte veliký pozor na to, co ve svých představách udržujete, k čemu se v nich vracíte, čím se vlastně sytíte. Pozitivní náboj představ vás skutečně může dovést až do vašeho osobního ráje, ovšem neustálé přehrávání negativ, a třeba i tvorba nejrůznějších černých scénářů vás naopak dokáže vyšťavit natolik, že jako seschlá a nevábná švestka budete brzy "na odpis".
Samotná terapie přepisu limbického otisku ale vyžaduje splnění jednoho zásadního kritéria. Imaginativní proces při něm probíhá v hluboce meditativním stavu, v hladině Alfa. To je takový stav mozkové činnosti, kdy dochází k velikému uvolnění těla i mysli a přitom je člověk maximálně soustředěný. Vyznačuje se vnitřním klidem a prožíváním pohody, takového stavu těla, kdy nervová soustava výrazně regeneruje.
A když nervová soustava regeneruje, má zbytek těla báječnou možnost regenerovat taky.
Během hluboce meditativního stavu, za účasti řízené imaginace, člověk dokáže nahlédnout "za oponu". Tam, kam šamani, medicinmani a třeba i čarodějky dokázali (a stále dokáží) nahlédnout za pomoci rostlin. V našem případě je za oponou naše nevědomí. Ta část osobnosti, ke které v běžném provozu nemáme přístup, ale která tvoří jádro našeho chování, našich reakcí i našeho myšlení.
Právě tady jsou uschovány naše emocionální základy, zážitky a prožitky, které nás utvářely v raném období života a vlastně i před ním, v těch předchozích. Pokud bychom chtěli zajít až do nejvzdálenějších koutů tohoto skrytého prostoru, pak bychom mohli mluvit i o kolektivním vědomí a dávných generacích, které nás předcházely.
Je to zkrátka hodně pestré a obsahově nabité místo. A dostat se k němu stojí úsilí, vyžaduje odvahu a chuť. Touhu zjistit více, vidět to hezké i méně přitažlivé a hlavně - cítit!
Vše to, co se kdysi odehrálo a svérázně zapsalo jako tzv. limbický otisk, se totiž promítá neustále znovu a znovu do naší přítomnosti. V různých podobách, zabaleno do různých balíčků, ale v podstatě pořád stejně.
A tak se může mluvit o tom, že "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš" a s úsměvem podotknout, že vlastně klidně i stokrát, pokud to bude potřeba. Dokud to, co bylo zapsáno / otištěno a projevuje se jako limitující pro náš osobní růst, nebude pozměněno.
Při terapii přepisu těchto "zažraných" skutečností, je člověku dovoleno představit si ideální průběh, naplňující, vyživující, dodávající všechno to, co si pro sebe přeje. Třeba pozornost, lásku, radost - vlastně nejsilnější společníky, skutečně neochvějné základní kameny pro spokojený život. Díky setrvání v hladině alfa bude nervové soustavě a hlavně mozku dovoleno na tyto představy reagovat. Vytvářet nová neuronová propojení, založená na pozitivní zkušenosti, pozitivním prožitku, tak důležitém pro osobní pohodu, otevřenost a rozvoj.
Výsledkem je pak postupná proměna vnitřního nastavení. To, co člověk nedokázal uchopit, co jej vnitřně limitovalo, se může postupně měnit. A nově se také projevovat - kvalitativně, v řešení situací, v reakcích na svůj osobní i vnější svět
Představte si, že můžete dosáhnout vnitřního klidu. Že pocity divnosti, odmítnutí, strachu z budoucnosti, samoty se promění a vy získáte novou životní sílu. Chuť. A možnosti. To vše dokážete vy sami!
Comments