Principy vykuřování
- veronikaalexova
- 27. 4.
- Minut čtení: 4
Použití vykuřovadla se v rámci běžné uživatelské praxe povětšinou omezuje na formu energetického očištění prostoru. Světoznámá bílá šalvěj, v doprovodu palo santo patří k prostředkům, které má doma kdekdo.
Co když je ale současné používání vykuřovacích prostředků zoufale "málo"? Co když potenciál ukrytý v suchém rostlinném kousku slibuje mnohem, mnohem dalekosáhlejší působení?
Co je to vykuřování?
Definice vykuřování by zněla asi takto: Pálení posvátných rostlin, pryskyřic a dřev za účelem rituálního očištění. V tradicích různých zemí jsou to pak různé materiály, vždy podle toho, jaký druh rostlin nebo stromů je v dané oblasti přirozeně k dispozici.
Co se vlastně při vykuřování děje?
Při zapálení rostliny dojde k vzplanutí a krátkému hoření, které téměř okamžitě přejde v doutnání (bezplamennému hoření), které je pomalé, má nižší teplotu a uvolňuje se během něj větší množství dýmu. Sušené rostliny se díky minimálnímu obsahu vody stávají hořlavé už při nižších teplotách, cca od 50st. Proto je nezbytné skladovat je v chladu a mimo dosah slunečního záření.
Při doutnání rostliny se do vzduchu uvolňují látky, které jsou hořlavé - silice, terpeny, hořčiny a pryskyřice, které se během tohoto procesu ve vzduchu rozkládají na jednodušší látky. Spolu s nimi dým obsahuje i další malé pevné částice, které dříve tvořily různá rostlinná pletiva.
Právě organické sloučeniny, které v rostlinách zajišťují celou řadu ochranných ale i komunikačních funkcí, jsou cennými složkami, pro které jsou dané rostliny k vykuřování vhodné.
Jednou z nejznámějších je šalvěj bílá, která může být nahrazena lokálním pelyňkem černobýlem - i když se liší obsahem silic. Díky tříslovinám, hořčinám a silicím (společnému thujonu) se vykazují antibakteriální působení.
Kromě samotných sloučenin se během doutnání uvolňují do vzduchu také záporné ionty, které pomáhají neutralizovat ionty kladné (prach, plísně apod.) a vytvářejí tak zdravější životní prostor. Rozhodně se nevyrovnají ionizátorům vzduchu, v každém případě patří tato skutečnost mezi ostatní benefity vykuřovadel.
Co se děje při vykuřování v lidském těle?
Dým prostupující prostorem člověk přirozeně vdechne, dojde tak k jeho proniknutí do dýchací soustavy. Ještě než se tak ale stane, zaznamenají jej čichové receptory v nosní sliznici, které jsou zodpovědné za přenos čichových vjemů přímo do mozku. To, jak bohatě se čichová dráha větví a do kterých částí mozku zasahuje, si můžete prohlédnout na obrázku níže. Stručně řečeno - dotýká se jak center zodpovědných za analytický způsob myšlení, vyhodnocování situací a spouštění reakcí na ně, tak i limbické části mozku, která je vývojově starší a je zodpovědná za za emoce, dlouhodobou paměť, chování a rozhodování se - soubor vzorců, na základě kterých jednáme, aniž bychom si to často uvědomovali.
Pokud jde o plíce, může dým způsobit dočasný i déletrvající efekt - drobounké částice rozptýlené ve vzduchu se spolu a aromatickými látkami dostávají až do nejzazších koutů - plicních sklípků. Své působení tak mohou rozvinout i zde, podpořit hlubší dech, snadnější vykašlávání hlenů, nebo pokračovat dále do krevního oběhu.
Zdravotní rizika
Důležité je uvědomit si, že drobné částice v dýmu mohou ve vyšších koncentracích působit dráždivě na sliznice. Proto vždy u použití vykuřovadel doporučuji nechat dýmit co nejkratší dobu, popř. nezapalovat vykuřovadlo opakovaně, obzvlášť pokud jej používáte v menších prostorách. A větrat!
Frekvence vykuřovacího procesu také hraje roli - pokud vykuřujete každý den opakovaně, je koncentrace spalin samozřejmě vyšší, než při občasném (třeba jednou týdně).
Pro daný efekt je skutečně dostačující krátká fáze dýmu. Přitom některé druhy rostlin mají tendenci hořet a následně dýmit zprudka, jiné lehce. Mějte tedy poblíž možnost dým okamžitě uhasit, ve vykuřovací misce svazek "zadusit", případně jej poté vložit pod tekoucí vodu. To je obzvlášť důležitý moment - vždy se ujistěte, že vykuřovadlo už nehoří (zopakujme si prosím, že pro jeho zapálení stačí nižší teplota)!
Umí vykuřovadlo ovlivnit to, jak se cítím?
Jasně že umí. Právě stimulací limbické oblasti dokáží účinné látky rostlin roztočit soukolí celé řady procesů. Ať už jde o aromaterapeutický efekt, tedy uvolnění mysli i těla, úlevu při stresu či úzkosti nebo podporu meditativního naladění, tak i práci s dlouhodobou pamětí a hluboce uloženými vzorci myšlení. Např. studie prokázaly vliv terpenu limonenu na aktivaci relaxace těla cestou působení na hypotalamus a další oblasti mozku zodpovědné za emoční regulaci. V současné době se pole výzkumu otevírá právě využití rostlin jako doplňku terapeutické práce.
Vykuřovadla však zahrnují i příjemné wellness působení - pozvednou náladu, uvolní myšlenkový tok, pomůžou koncentraci a třeba také imaginaci. Už samotné provedení vyžaduje krok stranou běžného shonu, koncentraci a aktivitu, která se provádí pomalu. Vykuřování je tak vlastně wellness těla, mysli - a klidně i duše.
Dokáže ovlivnit emoční naladění a otevřít pomyslné brány vzpomínkám - zcela přirozeně. Z vlastních zkušeností raději neříkám “jemně”, protože každý rostlinný a každý lidský organismus nacházejí zcela individuální pole působnosti. Co u někoho probíhá zcela nezúčastněně, může u jiného fungovat jako tornádo.
Shrňme si to - vykuřování je ideální díky:
~ působení na tělo i mysl
~ stejně tak na životní prostor člověka
~ přirozená forma bez syntetických látek
~ jednoduché provedení
~ v mnohých případech snadno dostupné (vyrobíte si jej sami)
Chcete si nějaké vykuřovadlo vyrobit? Mrkněte do seznamu akcí, třeba narazíte na můj workshop. Nebo nakoukněte do obchodu na již hotové svazky či vykuřovací směsi.
Tento článek slouží pouze k informačním a vzdělávacím účelům, nenahrazuje odbornou / lékařskou péči.
Komentáře